Můj názor na právo ženy na dítě

Má žena právo na dítě? Zkusme zavést pojem „biologické právo,“ tedy možnost otěhotnět přirozeným způsobem.

Pokud je žena plodná, její biologické právo na otěhotnění je neoddiskutovatelné, ale zároveň jej není potřeba podporovat žádným zákonem. Singe žena si vždy může najít partnera, který ji oplodní, nemusí s ním udržovat žádné další vazby. Lesba, pokud opravdu chce dítě, tak jí nic nebrání, aby „přetrpěla“ jednu, dvě nebo několik normálních souloží, potřebných k otěhotnění. V obou případech mají tyto ženy výhodu proti anonymnímu spermatu, mohou si do jisté míry samy vybrat „genetický materiál.“

Zákon by měl vstupovat do hry až v okamžiku, kdy biologické právo ženy na otěhotnění nefunguje, tedy pokud žena nemůže, respektive nechce otěhotnět přirozeným způsobem. Zde vidím zásadní rozdíl mezi tím „nemůže“ a „nechce.“

Pokud nemůže proto, že se svým partnerem přirozenou cestou neotěhotní, ačkoli jsou oba plodní nebo je plodná aspoň ona, pak je podle mého názoru asistovaná reprodukce, respektive použití spermatu anonymního dárce na místě.

Pokud však v případě singl života nebo minoritní sexuální orientace nechce, ačkoli je plodná, pak považuji zákonem umožněné dárcovství spermatu diskutabilní. U takové ženy totiž biologické právo na otěhotnění existuje a je pouze její věcí, že jej nevyužije.