Výstavní kousek, pánové

Trochu jsme courali po Praze s Ivanou. Dlouho jsme se neviděly, bylo co probrat a my to vzaly pěkně přes centrum. Když jsem s ní, docela se bavím reakcemi okolojdoucích mužů.

Turistům padají foťáky z rukou, místní chodí s hlavami vykroucenými tak, že narážejí do kandelábrů a všem kromě homosexuálů vylézají oči z důlků. Však je taky proč. Představte si, pánové, ženu vašich snů s figurou vysoustruhovanou jako z mistrovské dílny. Takovou, která navíc dobře ví, jak zvýraznit přednosti svého těla a která si to zvlášť v období letních šatů pořádně vychutnává.

„Dala bych si kafe, Ivi, pojď, přesuneme se kousek jinam, vím o místě, kde ho dostaneme za polovic.“ Jen tak jsem navrhla, ale ona mě odmávla, „nech to na mně a koukej.“ Rozhlédla se, chvíli pátrala po okolí a když se v blízkosti objevili nějací dva mladí Francouzi, sehrála chudinku, která si neví rady se zlobivým kramflekem. Stoupla si na jednu nohu, druhou pokrčila, cosi kutila na lodičce, a když byli ti dva tak akorát u nás, trochu zavrávorala a o jednoho se jakoby náhodou lehce opřela…

Za chvilku jsme už seděly v nejbližší zahrádce, před námi latté macchiato a parádní zákusek. Hoši se snažili zapříst hovor, Ivana jim občas odpověděla nechápavým zářivým úsměvem. My se bavili česky po svém, oni doufali v nějaké společné pokračování. Když jsme dopily a dojedly, Ivana koukla na hodinky, udělala „ježišmárjá“ mezinárodně naprosto srozumitelným způsobem. Zatvářila se hrozně smutně, zalomila rukama, jako by si najednou nevěděla rady, až kluci odpověděli větou, z níž jsem rozuměla pouze slovům „problém“ a „taxi,“ a taky otazníku na konci. Ivana jim poděkovala za nabídku, rozloučila se s nimi posledním napůl nervózním a napůl obdivným způsobem, a mrkla na mě, jakože padáme, merci, aurevior.

Takhle to dělá Ivana se vším a se všema. Na drobnosti typu včerejší kávy jí stačí, když se trochu naivně usměje, vyprsí a tím správným způsobem zavlní. Na důležitější věci vzbudí v chlapovi naději, že by se třeba mohl i dotknout. Když ji o něco opravdu jde, zapojí na čas tu, o které mi ji jednou řekla: „No a na co si myslíš, že ji asi mám?“ Pak sehraje nějakou závěrečnou scénku a jde zase dál. Sama a pochybuju, že šťastná.

Víte, chlapi, některé ženy ty svoje přednosti prodávají. Říká se jim prostitutky, kurvy a podobně, leckdo je považuje za spodinu společnosti a pohrdá jimi. Ale v jednom mi připadají proti Ivaně čestnější. Na nic si nehrají a chlapovi dají to, za co jim zaplatí. Procházka s Ivanou sice stála za to, ale vůbec mi nebude vadit, když ji zas několik let neuvidím.